Život na ulici je dost krutý. Zvířata bez domova trpí hladem, nedostatkem přístřeší a čisté vody a nebezpečím, které jim hrozí od protijedoucích aut, když se vydávají přes rušné ulice za potravou. Je to vyčerpávající a neúprosné. V mnoha částech světa řádí toulavá zvířata. Není možné je všechna ubytovat, ale mnohé organizace, jako například Animal Aid, dělají vše pro to, aby pomohly co největšímu počtu zvířat.
Záchranná skupina obdržela telefonát o psovi, který měl silnou prašivinu. Léčba prašiviny je vždy náročná, ale její případ byl tak rozsáhlý, že přišla o veškerou srst, takže byla vystavena sekundárním kožním infekcím, parazitům a potenciálnímu spálení sluncem, které by mohlo být smrtelné. Organizace Animal Aid vyslala na pomoc psovi dobrovolníky. Uvítala pamlsky od dobrovolníků, protože pochopitelně trpěla hladem, ale neměla v úmyslu nechat se sebrat a odvézt.
Pes nebyl ostražitý jen vůči lidem. Měla dobrý důvod zůstat na ulici. Byla to čerstvá matka a její děti na ní závisely. Bylo třeba hodně přemlouvání a spousta psích pamlsků, ale dobrovolník se nakonec dokázal dostat k mamince dostatečně blízko, aby ji mohl vyzvednout. Teď bylo na čase najít její štěňata.
Jedno z maminčiných štěňat vypadalo v pořádku, ale druhé mládě, které pojmenovali Coco, bylo ve špatném stavu. Také trpěla svrabem. Ani její oči nevypadaly dobře. Vypadala slabě a zmateně. Dobrovolník štěně zvedl a přinesl ho k matce. Do záchranného centra přiváděli oba psy společně.
Maminka byla položena na vyšetřovací stůl. Její ubohé tělo bylo prolezlé prašivinou. Potřebovala lokální antibiotickou mast a každodenní léčebné koupele. Doufali, že díky jejich pečlivosti a dobré výživě se plně zotaví. Maminka byla vyděšená, ale lékařský tým se ji snažil ze všech sil uklidnit.
Jako další byla vyšetřena Coco. Malé štěně dělalo lékařskému týmu starosti. Byla apatická a měla podváhu. Dali Coco hodně uklidnění a lásky, pak jí také aplikovali lokální léčbu na kůži. Potřebovala by také každodenní léčebné koupele. Naštěstí mohli maminka a mládě zůstat v záchranném centru společně, dokud se neuzdraví.
Jakmile se psi zabydleli, nastal čas na jejich první jídlo. Máma a Coco nebyly zvyklé na to, že jsou zavřené v boudě, ani na takovou interakci s lidmi. Když přišel dobrovolník s velkou miskou jídla, psi byli zpočátku trochu ustaraní. Ale jakmile si dobrovolnice klekla a ukázala jim, že má jen ty nejlepší úmysly (a výbornou misku s jídlem!), psi přišli a začali jíst. Všechny to hned zahřálo u srdce.
I když byli psi v bezpečí, byli v cizím prostředí. Coco, tak maličká a tak křehká, se při každé příležitosti přitulila k mamince. Dokázala spát jen přitulená k matčinu tělu. Byl to krásný pohled. Jejich pouto bylo tak očividné a čisté.
Po několika týdnech usilovné léčby se stav Coco a její maminky výrazně zlepšil. Coco měla dokonce energii na hraní a maminku to trochu vytáčelo. Dále se stala ta nejroztomilejší věc a dobrovolníci byli v úžasu. Coco maminku pozorně sledovala a napodobovala vše, co dělala. Když ji maminka podrbala za uchem, udělala to i Coco. Když si maminka sedla, aby se podrbala, udělala to i Coco. Coco nespouštěla z maminky oči a bylo to naprosto rozkošné.
Chcete-li vidět, co se s maminkou a Coco děje dál, podívejte se na níže uvedené video. Jsme navždy vděční za organizaci Animal Aid a vše, co dělá pro společnost. Uvědomujeme si, že je více toulavých zvířat, než mohou zvládnout, ale dělají to nejlepší, co mohou!
freestar
Podívejte se na video: