Taryn Coatesová a její manžel Dave se koncem března začali starat o německou dogu poté, co byl pes nalezen opuštěný v divočině v jihoafrickém Port Elizabeth. Dostala jméno Jez. Její zachránci předpokládají, že se o sebe starala 1 až 2 měsíce, než byla nalezena. Dvouletý pes byl ve špatném zdravotním stavu a bál se lidí. Potřebovala by velkou pomoc.
Po mnoha týdnech péče o Jez napsala Taryn dopis Jeziným neznámým bývalým majitelům. V něm popisuje boje a vítězství, kterými Jez i záchranáři, kteří se o ni starali, prošli. Je to procítěný článek o problémech a radostech, které zvířecí záchranáři zažívají při ošetřování týraného psa, a stojí za přečtení.
Zde je Jezův příběh Taryninými vlastními slovy:
“Zachránili jsme vašeho psa. Vzpomínáš si na ni? Tu, kterou jsi odhodil v buši několik kilometrů od útulku pro zvířata, kde jsi ji nechal, aby se o sebe postarala sama, aby sháněla jídlo, aby si našla místo na spaní a čekala na tebe. V případě, že jste vyhodili víc než jednu, mluvím o feně německé dogy, o něžném, milém, měkkém stvoření s bílým krkem a malým kouskem černé srsti těsně za uchem, který má dokonalý tvar srdce. Vsadím se, že jste si toho nikdy nevšimli, že? Vsadím se, že jste tomu nikdy nevěnovali dostatečnou pozornost. Když jsi ji vyhodil, běžela za tvým autem, když jsi odjížděl? Podíval ses na ni do zpětného zrcátka a cítil jsi něco? Třeba jen pocit viny? Copak si ani kousek tvé bytosti neuvědomil, že to, co děláš, je víc než kruté a že ona, tohle nádherné stvoření, si zaslouží něco lepšího?”
“Trvalo 45 minut, než jste chytil svého psa, který byl po dvou měsících v buši tak vyděšený z lidí, že byl agresivní ze strachu. Věděli jste, že vaše krásná, královská, jemná německá doga musela mít náhubek pro svou vlastní ochranu a naši, že byla tak nemocná žlučníkem a tak hubená, že jsme si mysleli, že to nepřežije? Víte, že se za vašeho psa modlila polovina Port Elizabeth (Jihoafrická republika), že měla u veterináře návštěvy, které jí nosily deky, hračky a pamlsky a přály jí z celého srdce, aby přežila?
“Mluvili jsme s vaším psem, i když jsme se k ní nemohli přiblížit, aniž by se nás pokusila kousnout. Mluvili jsme s ní o tom, jak je teď v bezpečí, jak už ji nikdo neopustí, jak bude její život odteď klidný a odpočinkový a plný radosti. Dali jsme psovi sliby, které jste měli dát, když jste si ji koupili a vzali domů, aby se stala součástí vaší rodiny. Slíbili jsme jí, že už nikdy nebude mít hlad, že na ni nikdy nepadne hrubé slovo ani na ni nebude zvednuta ruka ve zlosti. Slíbili jsme jí procházky a pamlsky, teplý pelíšek a dlouhé procházky. To všechno a ještě víc jsme jí slíbili, použili jsme to jako úplatek, abychom ji přiměli přežít, abychom ji přiměli chtít žít, abychom jí mohli po zbytek života dokazovat, že ne všichni lidé jsou jako vy.”
“Zlomil jsi svého psa. Ve chvíli, kdy jsi projel kolem brány útulku pro zvířata, kde by se jí ujali a postarali se o ni, dokud by se nedostala do nového domova, v tu chvíli jsi zlomil svého psa a stal ses méněcenným člověkem. Když jste zastavili v křoví kousek dál po cestě a nechali ji tam, zlomili jste jejího ducha stejně jistě, jako kdybyste na něj vzali klacek a zbili ho. A právě tady, o dva měsíce později, bezpochyby stále čekající, až se pro ni vrátíte, se váš zlomený pes zhroutil a umíral v otevřeném kontejneru, jediném přístřeší, které našel. To jsi udělal ty.”
“Je mi jedno, jaká je nebo byla tvoje situace. Nezajímá mě, jak špatný je tvůj život, nezajímají mě tvé finanční problémy ani žádná ztráta, kterou jsi utrpěl. Nezajímá mě, že bys nezvládl německou dogu, nezajímá mě to, ne proto, že bych byl bezcitný, ale proto, že nic, co bys mi kdy mohl říct, by nemohlo začít omlouvat to, co jsi udělal. Kdyby VÁM na tom záleželo, udělala byste zodpovědnou věc a odložila byste svého krásného psa do útulku, kde by lidé stáli frontu na jeho adopci. Ale ty jsi to neudělal, nenabídl jsi jí ani ten kousek důstojnosti, právo na bezpečný a milující domov, neudělal jsi to pro svého psa a je mi líto, ale to z tebe dělá dost ubohou omluvu člověka.”
“Navzdory všem předpokladům se váš pes dostal ven. Bojovala. Zmobilizovala se, využila poslední zbytky sil, které jí zbyly, aby se uzdravila. Dostala důstojné jméno Jez a vzali jsme ji domů. Na vašeho psa se sypaly dary, dary od úplně cizích lidí, cizích lidí, kterým na psovi, kterého nikdy neviděli, tolik záleželo, že je to pohnulo k činu. Tak úžasný je váš pes. Tři dny po nalezení v buši se Jez vrátila domů a poprvé po kdovíjak dlouhé době spala doma, na měkkém pelíšku, přikrytá huňatou dekou. Byla v teple, v bezpečí a milovaná.
“Strávili jsme hodiny tím, že jsme tvého psa přiměli, aby nám důvěřoval. Hodiny jsme ji přesvědčovali, že vlastně smí do domu, že smí být součástí rodiny a každodenních příchodů a odchodů. Byli jsme pošťuchováni, byli jsme frustrováni, ale přesto jsme ji milovali a ve skutečnosti jsme ji milovali víc, protože jsme viděli, jak tvrdě bojuje, aby se dostala z rutiny, ve které byla, rutiny, kterou jste jí vykopali. Víte, museli jsme vašemu psovi ukázat, že nejsme všichni jako vy, že ve skutečnosti existují lidé, kteří chtějí pomáhat, milovat a vychovávat. Víš, že trvalo čtyři dny, než se k nám tvoje fenka přiblížila, a když se tak stalo, plížila se po podlaze s ocasem tak hluboko mezi nohama, že se jí dotýkal hrudníku.”
“Ten okamžik, kdy položila hlavu mému manželovi na rameno, vyděšená, jako by čekala, až ji někdo pokárá nebo udeří, ten okamžik mě zlomil. Byla hubená a nemocná, ale to se dalo snadno napravit, to, co se dělo v její hlavě, byl boj, který mohla vybojovat jen ona. To, co jsi svému psovi udělala, je mnohem horší než to, že jsi ji prostě nekrmila. Zničila jsi jejího ducha, způsobila jsi, že se bojí žít, že se bojí být psem, způsobila jsi, že se bojí být, existovat, a to díky tobě bude trvat roky, než se to napraví. A my to uděláme. Každý z nás investuje do vašeho psa, do její nápravy, do její lásky, dokud už nebude cítit žádnou bolest.”
“Milujeme vašeho psa každým vláknem naší bytosti. Museli jsme ji naučit, jak se stát součástí šťastné a zdravé rodiny. Oslavovali jsme každý okamžik, pokaždé, když se šla sama vyčůrat ven, pokaždé, když dojedla jídlo nebo snědla léky, aniž bychom je museli obalovat sýrem. Oslavovali jsme, když si poprvé sedla a když zaštěkala na člověka, který šel kolem, protože váš pes se znovu začínal zapojovat do života, učil se být psem a učil se milovat. Posílali jsme si esemesky o každé maličkosti, kterou dělala, o tom, kde ležela, nebo o tom, kdy měla poprvé dost energie na to, aby místo procházky běžela na zahradu. Investovali jsme do tohoto stvoření čas, energii a lásku a ona to všechno nasála a odměnila se nám tak, jak to jen záchranářský pes umí.”
“Vy jste svého psa zlomili, ale my jsme ji opravili. Bernadette, která ji zachránila z kontejneru a která žila s vědomím, že se jí Jez bude navždy obávat, protože si ji spojovala s tím děsivým obdobím svého života, ale která ji přesto navštěvovala. Doktoru Ferreirovi a jeho kolegům z Walmer Vets, kteří se k ní chovali laskavě a soucitně, i když se snažila kousat a štípat a bránila se jejich dotekům.
“Můj manžel zachránil vašeho psa tím, že se dostal do její postele první noc, kdy byla u nás doma. Vlezl do její postele, do jejího prostoru a seděl s ní. Prostě si sedl. Nic po ní nevyžadoval, nečekal žádnou reakci, chtěl být jen s ní a ukázat jí, že někdo CHCE, aby se cítila v bezpečí, milovaná a oceňovaná. Můj manžel je takhle úžasný a Jez na jeho klidné chování a láskyplnou energii reagovala.”
“Opravila jsem vašeho psa. Vzala jsem ji k veterináři na kontrolu za kontrolou, držela jsem ji, zatímco jí nasazovali náhubek a šťouchali do ní. Tiše jsem jí šeptal do ucha, zatímco veterinář posuzoval její silně infikované nehty na nohou, a byl jsem tam, abych ji vyzvedl poté, co ji operovali, aby je odstranili. Přimíchávala jsem jí do jídla milé pamlsky, abych ji přiměla jíst, a celé hodiny jsem s ní seděla a jen se jí dotýkala, hlavy, uší, ocasu, břicha, aby se naučila, že ne každý lidský dotek je krutý.
“Marizanne Ferreira opravila vašeho psa, stejně jako opravila tisíce před ní, a bude pokračovat v opravě tisíců dalších. Neúnavně pracovala v zákulisí a sdílela Jezův příběh s nesčetnými kontakty, koordinovala jeho léčbu, sledovala a přidělovala dary, vyhledávala potenciální domovy, ale hlavně byla skvělou kamarádkou vyčerpané pěstounky a Jezovy zachránkyně Bernadette, dávala nám naději a povzbuzení, když jsme pochybovali, že můžeme vašeho psa opravit. Je lepidlem, které drží komunitu záchranářů v PE pohromadě, a slibuji vám, že bez ní bychom neměli šanci vašeho psa napravit.”
“Stovky úplně cizích lidí opravily vašeho psa. Psali e-maily s prosbou o příspěvek, sháněli finanční prostředky, darovali jídlo, sdíleli její příběh na Facebooku, znovu a znovu a znovu, sledovali, jak se její příběh vyvíjí, když jsme nahrávali obrázky jejích každodenních zlepšení, oslavovali s námi a s Jez. Modlili se za ni, mluvili o ní a pro ni – tito lidé zachránili vašeho psa. Tito úžasní, starostliví lidé, kteří Jez nikdy ani nepotkali, ale kteří ji hluboce milují – zachránili vašeho psa.”
“Za těch pár krátkých týdnů, co byla u mě, jsem se o tvého psa bála víc než ty o ni pravděpodobně za celé dva roky jejího života na této zemi. Dělal jsem si starosti o její zdraví, a to jak fyzické, tak duševní. Dělala jsem si starosti o to, že jí málo a moc, že ji bolí nohy, že má dost teplý pelíšek. Dělala jsem si starosti o její oči, uši a mozek, protože její zpustošené tělo trpělo záchvaty, když se uzdravovalo. Držela jsem ji v náručí ve dvě hodiny ráno, když se vzpamatovávala a dožadovala se krmení, a do práce jsem chodila prakticky nevyspalá, ale udělala bych to všechno znovu, a s další pěstounkou to nejspíš udělám.”
“Bála jsem se a smála jsem se a povzbuzovala jsem a milovala jsem, a teď pláču, vzlykám, bolí mě, ošklivý druh slz, dokud už nemůžu plakat. Pláču, protože do Ježova života vstoupili další dva cizí lidé, další dva lidé, kteří se zavázali napravit vašeho psa. Další dva lidé se dívají na fotky Jez a nedokážou pochopit, jak jsi jí to mohla udělat, další dva lidé slíbili, že navážou tam, kde jsme skončili, slíbili, že se budou starat a milovat, pečovat a léčit tuhle krásnou duši, dokud si už nebude pamatovat, co jsi jí udělala. Takže ano, pláču, protože Jez odešla domů, ke svým novým rodičům Julii a Nicovi, a protože v mém domě a v mém srdci zůstala díra ve tvaru německé dogy, ale zároveň jsem tak moc šťastná za Jez a za to, jak zářivě vypadá její budoucnost.”
“Lidé se mě často ptají, jak dělám to, co dělám, jak se jich ujímám a vzdávám se jich, a upřímně řečeno, ve svých nejtemnějších chvílích také nevím, jak to dělám, ale dělám to, protože je tak málo lidí, kteří to udělají, a protože nedělat to není možnost. A budu to dělat dál, znovu a znovu, a bude mi pukat srdce, budu se smát, milovat a plakat a pak začnu znovu.
“Díky záchranářské práci jsem poznala ty nejúžasnější lidi, ale hlavně jsem poznala fenomenální zvířata. Tato zvířata a tito lidé mi dávají naději, že jednoho dne bude více lidí, kterým na nich záleží, než těch, kterým ne, více takových, jako jsme my, a méně takových, jako jste vy, kteří opouštějí své psy, a právě tato naděje mi umožňuje jít a dělat to znovu, zachránit dalšího opuštěného psa, napravit další zlomené srdce.”